Vánoce jsou tady. Ten čas klidu a míru, čas rodinnýho krbu, čas na přátele, čas pohody a ... nebo taky ne. Nebo je to čas shonu, čas front, davů, utrácení tisíců, čas hysterickýho lítání po obchodech, šílenýho uklízení, vaření, pečení a smažení a kupování zbytečností? Každej má na to asi svůj pohled.
Podle mýho jsou 3 typy lidí, resp. 3 druhy "postojů" k vánočním svátkům. Ty první jsou neskutečně pozitivní, nadšený, vánoce milujou, nakupujou dárky jak zběsilý a hlataj čokoládu z adventních kalendářů a nemužou se dočkat Štědrýho dne. Pak je tu ta druhá "já nemam rád Vánoce, neslavim je, všichni jenom kupujou zbytečnosti, co nepotřebujou, všude je plno lidí, je to hrozně komerční svátek" skupina. To jsou takový pesimistický cynici. Ale dle mýho je to hrozná póza. Je prostě moderní bejt tak nějak v opozici. Aneb nebýti ovcí. A když mainstream lítá po obchodních centrech, leje do sebe litry svařáku a sdílí fotky vánočního stromku ze Staromáku, tak ten protiproud prská, koulí očima a cejtí se bejt hrozně nad věcí. Sorry, I'm not sorry. Ale tak to podle mě je.
A pak je jakási zlatá střední cesta. Kam bych řekla, že patřím já. Já jsem tak nějak realistická.
Neomdlívám nadšením z červenozlatejch papírovejch ubrousků, předvánoční slevy mi nezrychlujou tepovou frekvenci a hromady cukroví mě nechávaj celkem v klidu, ale a ani se nehroutím v depresích nebo se mi nezvedá žaludek z přeslazenejch reklam na Coca-colu ani mi blikající světýlka nevyvolávaj záchvaty. Když to shrnu, tak to určitě jsou moje nejoblíbenější svátky a mám je ráda. I když s každym rokem mi přijde, že je to tak nějak míň a míň vánoční a svateční. Možná je to tím jak stárnu. Nebo se třeba mění doba. Kdo ví.
Na Vánocích mě asi vždycky bavil ten "kouzelnej" nádech. To čekání. Kupování dárků. Sledování pohádek. Zima. Sníh. Vánoční výzdoba. Kupování stromečku. Zdobení stromečku. Voňavý cukroví (který teda moc nejim). Štědrovečerní večeře. Bramborovej salát. Máma, táta, ségra a já v obýváku spolu. Když jsem byla malá, tak mi měsíc do Vánoc přišel jako nejdelší časovej úsek na světě. Čím je člověk starší a nabalujou se mu povinnosti jako škola, práce, domácnost, rodina a tak dále, tak ten čas plyne tak nějak rychleji. Nic se nestíhá. A pak bum. Je tu konec prosince.
Takže tímto bych Vám všem (naprosto upřímně) chtěla popřát ať to všechno přežijete ve zdraví a užijete si trochu toho mytickýho klidu a míru.
Hezký Vánoce.
Vaše T.
