neděle 22. ledna 2017

Portsmouth Stories: Týden 1

Tak tady pokračujou moje UK dobrodružství. V Portsmouthu. Na jihu. U moře. Rozhodla jsem se udělat trochu víc pro mojí angličtinu a zaplatila si jazykovej kurz. Na 9 týdnů. A tak jsem tu. Zároveň se tu poohlížím po nějaký práci, ale jelikož je po Vánocích, je tzv. "low season", takže to nevypadá uplně slibně. Ale nebojte, hlady tu neumřu i bez práce. To spíš, abych se nenudila. A jakože se trošku nudím. Školu mám každej den od pondělí do pátku. Původně jsem byla zapsaná na denní kurz od 9:30-13:00, ale první den ve škole po rozřazovacím testu a rozhovoru, kdy jsem byla klasifikována jako C1 (yaaay!!), jsem zjistila, že jsem v celý škole jediná s úrovní advanced a nemaj pro mě třídu. Sama asi prej chodit nemužu. Takže mě šoupli do upper-intermediate, a tam upřímně nejsou všichni B2, takže to pro mě je takový nijaký. Ale dohodla jsem se s vedením, že si vyměním dopolední hodiny pondělí a středy za večerní, kdy pořádají kurz přípravy k CAE, který jsou vlastně advanced a určitě to pro mě bude nápomocnější. Ale chodit do školy 18-21? To nechceš. A navíc tady v Portsmouthu, kterej údajně neni úplně bezpečný město. A já bydlím v tý nejhorší čtvrti. Jupí. První, kdo mě upozornil, byla moje sis. Pak moje host lady Vikki, která pracuje asi 4minuty od našeho baráku a pokud jde do práce/z práce za tmy, tak jí doprovází Dave (manžel), takže si asi umíte představit, jak bezpečně se tu cejtěj. No a naposled moje učitelka Monica, která mi rovnou nabídla, že pondělky jí vyzvedává ve škole přítel, takže by mě mohli vozit, jelikož by se pak stresovala, co se mnou je, tak mě radši hoděj autem. A že další večery ať rozhodně jezdím taxíkem. Uff. No bude to ještě zajímavý. Takže na mě v pondělí a středu večer myslete. Jinak zbytek týdne budu normálně pokračovat s upperákama. Resp upperačkama. Jsme tam totiž samý holky. V celý škole nás moc neni. Asi tak plus mínus 18 lidí. (Nojo, je zima. Všichni přijížděj v létě) Z toho skoro půlka jsou asi 20ti letý kluci ze Saudský Arabie, který spíš vypadaj, že sem přijeli nakupovat a utrácet a ne se učit angličtinu:)) Další studenti jsou holky. V mojí třídě jedna španělka, dvě italky, jedna češka a jedna číňanka. Jak je to v dalších třídách moc netuším, ae postřehla jsem 2 francouzsky, 2 asiatky a ještě nějakou holčinu arabku. 
Co se týká mého bydlení, tak jsem v miniaturním domečku. Papírový stěny, zima, šetří se s topením, jedna koupelna a všchno takový starší (ale já jsem dost zvyklá z Oxf), ale je tu čisto a moje hostitelská rodinka je super. Vikki je absolutní zlato. Je to cca 60ti letá pani, co pracuje už jen na part-time v blízkým supermarketu. Takže je vlastně pořád doma. A je strašně ukecaná. První 2 dny jsme kecaly (spíš ona) asi tak 2 hodiny v kuse. Pořád se mě ptá, jestli je všechno ok, ví, že šetřej s topením, takže mi koupila elektrickou deku do postele a předevčírem mi přinesla do pokoje hrst čokolády k filmu. No prostě super pani. Evidentně se mi snaží vyjít vstříct. A Dave je taky fajn. Je podle mě o něco mladší než Vikki. A toho teda zas tolik nepotkávám, hlavně o víkendech. Ale když se potkáme tak se ptá co škola, jestli už mám kamarádya tak, oba se se mnou snaží dost komunikovat. Předevčírem jsem slyšela, jak s ním Vikki telefonuje a mluvili o mě skoro, jak kdybych byla jejich dítě, což je hrozně vtipný a milý :D 
Co se týká mýho mimoškolního programu... No, zatím se tak poflakuju. Měla jsem kliku, tenhle týden bylo krásný počasí, sice zima, ale sluníčko svítilo, tak jsem se hodně procházela, podél moře, do přístavu, byla jsem na pláži, seděla a užívala si sluníčka a vitaminu D. Neskutečný, jak málo občas stačí k dobrý náladě. Už chci léto, zima pro mě prostě neni. Jeden den jsem byla v kavárně, četla si knížku. A tak různě. S hledáním práce to asi uplně jednoduchý nebude, jak už jsem psala na začátku, ale tak peníze na takový více méně komfortní přežití tu mám. Samozřejmě nemám uplně na rozhazování. Ale nějaký to kafe, pivo a vejlet si můžu dovolit. Práci bych měla spíš jen, abych se nenudila. Takže to tu můžu pojmout jako dovolenou :))) Včera jsem byla na výletě v Brightonu. S pár studentama a Monicou (upperácká učitelka). Brighton je zajímavý město. Hipster, umělecký, živý, kosmopolitní město. A ta pláž a pier! <3 Tyhle jižní přímořský města u mě prostě vítězej na celý čáře.  Ale musím tam jet znova, jelikož kvůli přepravě tam a zpět, jsme tam strávili míň času, než by to chtělo. V UK se totiž táhne stávka zaměstnanců železnice. A už se táhne přes měsíc, takže nic moc. A tak cesta, která normálně trvá hodinku vlakem, nám trvala 3 hodiny. Tam jsme jeli vlakem a busem. Zpátky busem, vlakem a ještě jedním vlakem. No prostě nekonečný a ubíjející. 6 hodin na cestě.
Dneska je neděle. A já upřímně netuším, co budu dělat. Je skoro čas oběda, takže si uvařím a pak buď zalezu do postele (hm, já vim... ale je tu zima!) a nebo se půjdu projít. Ale jsem v takový tý fázi nudy, kdy se nudíte tak moc, že vlastně ani nechcete nic dělat. Nejradši bych šla do fitka, ale jednotlivý vstupy se dost prodražej a navíc jsem teda líná tam chodit. Myslím jako pěšky. Kdyby mě tam někdo hodil, tak by to bylo fajn. Ale já tu zatím chodím všude pěšky, nechce se mi utrácet za bus a navíc se v nich zatím moc nevyznám, ale jelikož Portsmouth je skoro dvakrát tak větší než Oxford, tak se tu docela projdu. 
Vikki s Davem taky nejsou nejakčnější. Každej má svojí tv. Vikki kouká na všechny možný reality show a blbosti a Dave paří xbox. Takže s nima toho taky moc nepodniknu. Tak uvidíme. Musím si najít kamarády :))) Ale škola má celkem dobrej social program, takže v týdnu se dá leccos podniknout. Úterky jsou cafe chaty, středa promítání filmu, čtvrtky bowling, lasergame atd, pátky pub night a soboty výlety. Já teda budu muset začít pilně studovat, protože chci CAE certifikát. FCE už mám, ale CAE je prostě jinčí level a prej je mezi nima dost velkej skok, takže to vyžaduje nějakou přípravu. No snad to dám a nebudou to jen vyhozený peníze.
Každopádně tím, že jsem tu víc sama, než jsem byla v Oxfordu (bydlení se 7 mladejma lidma, v práci mezi lidma), tak se mi začlo i dřív stýskat. Asi je to i tím, že tu mám prostě mnohem víc volnýho času. Ale uvidíme za pár dní.


Vaše T.

1 week down. 8 more to go.

sobota 7. ledna 2017

Dear 2016

It's 2017. So that means "New year. New start. New me" bullshit everywhere. I don't do these kinds of things. I mean new years resolutions and stuff. If you wanna change something, just go and fucking change it. No fresh start. No new chance. It is still the same shitty life. And ugly truth is, that you have just one life. You don't usually get fresh start until you wake up from coma or survive a car accident or something like that. Yeah, of course you can think of the new year as a new chapter, but at the end, it't not really about the chapters, right? It's about the whole book. But why am I talking about this? I don't wait for the end of the year like for a mercy. And I am not really curious what new one brings. But I like to reflect a little bit. Think about the past. About the good stuff and of course the bad stuff. It's just part of the life.
Let just quickly start with 2015. Truth be told, that was probably the shittiest year of my life. Quite lot of downs, not many ups. At very beginning of the year my boyfriend and I broke up. After 3 something years. I didn't actually expect it to be that rough for me, but it was. And took me like good 5 months to get over it a bit. Mainly because he'd found the new girlfriend like few days before he broke up with me. And of course I knew her. Few months later I had my final exams (the first part of three) at Uni. And indeed I failed. Bad combo of examiner and the question. But that's me. I am just so lucky. Then started my worst and at the same time the best summer of my life. Lot of parties, lot of alcohol. And when I say lot, I mean loooooot. Like every other day lot. Lot of arguments with my parents.  Lot of new friends. Reunions with old friends. Lot of studying. And then came the September and second chance for my finals. And I passed. Probably only good thing about the 2015. (Oh wait, someone introduced me The Weeknd, that is highlight too.) On 1 of November passed away my beloved furry friend. My love and companion. Ten years with the precious little lady wasn't enough. And it still breaks my heart when I think about it. That was definitely the lowest low of the year. Maybe not only the year. But that was it. So much for the 2015. Pff. Relieved? Me too.
Dear 2016, you treated me little bit better than your brother 2015. You let me finished my studies. I passed the rest of the exams and finished my thesis. So I am a lawyer now. Haha. You provided to me quite an interesting summer. It included lot of trips, festivals, traveling, holidays in Greece, parties, barbecues and just chilling and enjoying  the time. And then came the September (again) and I left Czech and went to the UK. To work, to improve my English, to get the experience, to live the UK dream. I left everything behind, well.. there wasn't much really. So that's why I did it. Perfect time. No job, no boyfriend, no liabilities and responsibilities. Three months in the Oxford. It certainly was an experience. I learnt lot of new things, met interesting people, made few new friendships (which I am not sure will last...), found out that simple things like public transport or grocery shops or banks are available in Czech like almost anytime and people here are still complaining, gained weight little bit, learnt that there is no place like home and didn't really improve my english. That was little bit naive of me. I was working with foreigners and British people are not really excited about having conversation with Czech waitresses. So I feel like I am stuck on the same level of English since secondary school and have no idea how to change it. But I am glad I did this. I wanted to live abroad (even just for a while) like forever. I kept thinking about it since I was 16. And I finally did it and I don't have to say to myself "what if....". In December I came back home and spent Christmas with my family and friends. And that was more less it. Wasn't really bad year, I must say.
OK. It is kinda contradictory to what I did write at the beginning, but anyway...
Let's see what 2017 brings!

Yours truly,
 T.


And why is this post in English? I don't really know. It just felt right.

pátek 6. ledna 2017

Oxford Tales: Game over

Abych nějak ukončila svojí kapitolku s názvem Oxford si připomínám asi měsíc. Pořád jsem se k tomu nemohla dostat, zapomínala, měla spoustu lepších věcí na práci (třeba sledovat tutorial "jak si svépomocí udělat podlahu v ložnici " na youtube), takže je vidět, že se mi do toho asi podvědomě nechtělo. Ale ted už ležím druhej den s angínou a i přesto, že mi není uplně nejlíp, trochu času mám, tak něco sesmolíme.
Poslední měsíc v Oxfordu byl překvapivě fajn. Buď za to mohlo moje rozhodnutí, že odjedu a věděla jsem, že to nebude už mít dlouhý trvání a tak nějak si to snažila užít anebo jsem si tam opravdu zvykla. V tom případě jsem teda odjela v bodu zlomu a už si budu pamatovat, že po 2 měsících se to láme a člověk si asi zvykne na (téměř) vše. Ten poslední měsíc mi práce šla od ruky, už jsem byla starej mazák, dostala managerskej kod k systému a tak. Skamarádila jsem se se sous chefem K. (velká chyba pro mojí linii!) chodili jsme na kafe, na vycházky po Oxfordu, na pivo a hráli scrabble. Negativum tohohle přátelství bylo to, že po všech dezertech, čokoládách a večeřích, který mi nabídnul a na který já prostě nedokázala říct ne, jsem se vrátila do vlasti se 3kily (mrtvý) váhy navíc. Jinak se toho opravdu moc neudálo. Ono taky moc nebyl prostor, když se člověk doplácá z práce ve 12-13h odpo, jde si lehnout a v 17:30 sedne na kolo jako zombie a plahočí se zpátky. Jedinou "horkou chvilku", která vlastně ani nebyla tak horká, jsem zažila, když jsem musela jít dát oficiální výpoveď manažerovi. Byla jsem z toho dost nervozní. Přišla za ním, popsala mu svoje rozhodnutí a stanovisko (což trvalo asi tak 20 vteřin) a on na to jen "okay". To bylo vše. Takže jsem se bála celkem zbytečně. Pravděpodobně jsou v hotelích a podobnejch místech, kde pracujou hlavně cizinci, tak zvyklý na to věčný střídání, že už je jim to nějak jedno a víc řešit nepotřebujou. Upřímně manager jen luskne a do 2 dnů tam má novou holku. Pak samozřejmě po mém oznámení nastalo vysvětlování dalším spolupracovníkům, všem budu hrozně moc chybět a blablabla. Jo. Jasný. Co já jim na to mohla říct? People come, people go. That's life, innit?
Poslední večer doma proběhla rozlučková párty, co nebyla moc ani párty, jen obří přežíračka. Jelikož mi všichno donesli tak tunu čokolády a tak půl tuny jsem jí sežrala já a zbytek ostatní. To pak ani člověk nemá chuť pít. Za mě se ožral K., kterej se rozhodl ustlat si u mě v pokoji. Po 20ti minutový hádce (hádat se s opilým člověkem je celkem nekonečný a nesmyslný) se mi ho podařilo donutit, aby si zavolal taxika a vykopnout před barák. A příjemnej na mě pak rozhodně nebyl. Holt se chtěl kamarádit trochu víc, než já s nim. Ale to je prostě život.
Druhej den jsem se pomalu spakovala. Jeden obří kufr- asi tak 35 kilo, plus dvě menší tašky. Nasoukala se do taxiku a odjela na autobusový nádraží, kde se nacpala do busu a po 4 hodinách cesty vyskočila v Portsmouthu u mojí sis. Nechala jsi tam zavazadla a za 2 dny pokračovala jen tak na lehko přes Londýn do Prahy. Tady prožila svátky a za 2 dny se na mě opět těší Portsmouth. Tedy v případě, že angína dovolí. Těšíme se na další dobrodružství.


Vaše T.