Přežila jsem. První měsíc je za mnou. Upřímně jsem čekala, že to bude mnohem víc náročnější psychicky, ale překvapivě je to hlavně náročný fyzicky. Ranní vstávání, večerní návraty okolo 22h. Pak hned spát a v 5:30 nebo 4:40 opět budíček. A já, člověk, kterej pro život a fungování potřebuje spát alespoň 8 hodin, spím průměrně 5 hodin denně. 7, když se vážně zadaří. Pak ty jízdy na kole. Jelikož je to moje kolo stará šunka, tak se na něm jezdí opravdu blbě. Navíc mi zadní kolo tak samo od sebe přibržďuje a taky přehazuje, kdy chce. Sednu na něj a po pár metrech už mě pálej svaly na stehnech. Doufám, že to časem otupí a nebude se to ještě zhoršovat. Jinak snad budu chodit pěšky. Ne, nebudu. Je to 35minut.
Psychicky jsem na tom zatím relativně fajn. Ne, ještě jsem se nezbláznila. A Ano, samozřejmě se mi stejská. Ale pořád jsem příčetná. Trochu se tomu sama divím. Jelikož pár lidí v práci není uplně podle mýho gusta. Ale zatím je to měsíc. Možná, že v lednu přijedu domu jako uzlíček nervů. Hopefully not. Vlastně ne.V žádným případě nepřijedu jako troska. Protože nejsem máslo. Zaslechla jsem, že D. (superviser) dokáže dělat holkám ze života peklo. Většina už kvuli ní brečela a dřívější holky prý celkem pravidelně. A na to já jsem teda Anet řekla, že mě teda nějaká zakrslá, prdelatá rumunská čůza fakt nerozhodí. H*vno na mý botě. Omlouvám se za ten výraz, ale prostě jo. Zatím na mě nic nezkoušela, kromě jejího obvyklýho rozkazování a komandování. Občas mě zkouší poučovat, ale já většinou odpovídám je OK, Sure a Yeah, no problem s výrazem "polib mi p*del" a pokrčením ramen v závěsu, tak možná chápe, že mě to asi nerozhodí. Je fakt, že si tady ten pobyt nechci zprotivit, a s tím i celej Oxford, potažmo Anglii. Takže se budu snažit bejt nad věcí. Už jsem i přemešlela, že třeba po Vánocích mrknu na jinou práci. Abych se trošku dostala i k tý pořádný Engličtině. Ale uvidíme. Jelikož s novou prací bych si musela hledat i nový bydlení a tak. A to nebude tak jednoduchý.
Jsem zvědavá na ty měsíce další. Jelikož jsem byla přesvědčená, že nejhorší budou první dva měsíce. Spíš to vypadá, že třeba první 3 měsíce by mohly být ok a potom se to bude zhoršovat. Trochu to hodnotím podle Anet, která je tu 5 měsíců, a ještě měsíc bude a už to tu nenávidí. Počítá dny. Ano, denně mi hlasí, že už "jen 25 dní...už jenom 23dní...". Možná počítá i hodiny. Nedivila bych se. But we will see. Moje častá věta. Nebudu předbíhat, nebudu stresovat a uvidím, co budoucnost přinese.
Vaše T.
Žádné komentáře:
Okomentovat