Sedim si u snídaně. Koukám do svojí ovesný kaše a najednou uslyšim: "Borhyová se rozešla s Hrdličkou!". Díky tati. Super informace, bez který bych pravděpodobně dnešní den asi nepřežila. Dál jsem si chroustala vlastní myšlenky, ale pak otec pokračoval něčím, co mě donutilo se od ovesný kaše odlepit. "To bylo jasný, že to nevydrží, dyť ona je o 11 let starší..". Aha. "No a co jako?" odpovídám. "To přece neni o věku, ale o člověku a o povaze, o tom, jakej je, ne snad?". "Tak to neni pravda, děvče. Jemu je 26 let, je to oproti ní přece ještě kluk. Jí je 37. Co můžou mít asi tak společnýho?!" Hm. Nehodlala jsem v diskuzi pokračovat, jelikož můj tatík je typ člověka, co je permanentně v opozici. Mám pocit, že i kdybych stála na straně nevyvratitený pravdy, že prostě 1+1 jsou 2 a nebo, že moře je slaný, tak můj táta se bude hádat a tvrdit mi, že teda v žádnym případě neni. A navíc se každá původně diskuze s ním zvrtne v monolog. A na to, děkuju pěkně, já nemam nervy ani náladu takhle po ránu. Ale se svojí úvahou bych pokračovala dál tady.
Říká se, že věk je jenom číslo. Většinou se to používá ve smyslu "jsi tak mladej/starej, jak se cejtíš" a "můžeš si dělat, co chceš, když si myslíš, že na to máš" a tak dále... Já si myslim, že věk je jenom číslo i ve spoustě jinejch věcí, třeba i co se vztahů týče. Tvrdí se, že holky dospívaj dřív, než kluci (to teda bude asi pravda), a proto, je ideální, když je ve vztahu muž o něco starší. Ale ne o moc. Protože, to už nám pak, stejně jako v kombinaci starší žena a mladší muž, začne společnost zdvihat pomyslný obočí. Když má žena značně staršího muže, tím myslím třeba 20 a více let, už to začíná bejt "divný". Nedejbůh, aby to bylo jako u pradědy Hugha Hefnera, jehož partnerským požadavkem je pravděpodobně datum narození v jiný geologický éře Země. To už je v podstatě zvrácený. Ale pokud má žena značně mladšího muže, děje se vlastně totéž. Je to divný, od určitýho věku až zvrácený. Takže jakže by si to asi tak ty všeobecně ustálený konvence ideálně představovaly? Tipuju, že tak, aby měla žena muže staršího o maximálně 10 let a mladšího tak maximálně o 5let. To by prej asi mohlo fungovat.
Já to ale vidím jinak. Pro mě je to pořád hrozně moc teorie. Pro mě je důležitejší povaha člověka, přitažlivost, mít si toho druhýho za co vážit, chemie, jiskra, mít si o čem povídat a nějaký společný zájmy a představy. To je dle mýho mnohem důležitější, než jestli mi je o 3 roky víc nebo o 8 let míň. Znám 30ti letý chlapy, co se chovaj jako malý kluci a pravděpodobně jim bude dost dlouho trvat než "dospějou" a dozrajou (jestli vůbec) a znám 23 letý kluky, který jsou víc dospělý než všichni ty moji známý třicátníci dohromady. Podle mě, ke spokojenosti a štěstí ve vztahu je potřeba souladu víc faktorů, vlivů a činitelů než jen věk a mentální vyzrálost. Patří jsem nějaký psychický souznění a taky, ať se vám to líbí nebo ne a ať vám to připadá víc či míň povrchní, fyzický předpoklady. Protože vztah bez "fyzična" prostě fungovat nemuže a je sice fajn, když má váš partner "sexy mozek", ale vedle toho se ráno neprobouzíte.
Upřímně vztah "tý Borhyový a toho Hrdličky" mohl ztroskotat na tom, že je to prostě pořád asi "malej nevyzrálej kluk". Určitě to byl důvod konců i několika jinejch vztahů. Ale spíš bych se asi přikláněla k jinýmu závěru. Protože věk je jenom číslo...
Vaše T.
Žádné komentáře:
Okomentovat