Den 1
V noci jsem se vzbudila asi 4x. Když šel někdo na záchod (papírový stěny), pak když mě vzbudil záchvat kašle, další záchvat kašle a pak když šla Andrea do kuchyně a dupala v 5:20 na schodech. Ona to teda nedělala asi schválně, ale tady prostě slyšíte i když si někdo o patro níž uprdne.
Tak jsem se rozhodla, že těch 10min čekat na budík nebudu a pomalu vstávala. Nemám tu moc oblečení, takže mě nezdržovalo čučení do skříně, jako doma. Vzala jsem triko a džíny, napatlala něco na obličej a šla se nasnídat. Mezitím jsem objevila vzkaz od Anet (češka), ve kterým mě decentně vyhodila z velký koupelny a řekla, že budu mít koupelnu s A&A. Tu nejmenší v domě samozřejmě. Je to přístěnek pod schodama (no joke), akorát bez Harryho Pottera, za to tam nacpali záchod, umyvadlo i sprcháč. Já se svejma 180cm vejšky mám strop cca 4cm nad hlavou. Šla jsem si dát kafe, nějaký musli s jogurtem a v 6:30 jsme s Andreou na kole vyrazily do práce. Já prostě nejsem velkej fanda kola, ale tady se to fakt jinak nedá. Do hotelu je to na kole cca 15minut (přišlo mi to jako věčnost) a pěšky je to tak 35-40. Jako pardon, ale tohle já chodit nebudu. Obzvlášť po směně v 10 večer, kdy se jde tak 2/3 cesty opuštěnou stezkou pro cyklisty. Do práce jsme dorazily 6:45, já uplně zpocená (super!) a šla jsem se převlíct do uniformy. Převlíkárna je v kuchyni, v místnosti, kde je asi tak 35 stupnu celsia. Takže jsem se oblíkla do uniformy a už byla zase zplavená. No a pak to pomalu začlo. Snídaně jsou ještě relativně klidnější, ale stejně. Někdo přijde, nosí se mu čaj, kafe a další věci, co si přeje. Jinak je tam bufet. V mezičase se sklízí ze stolů a nově prostírá. A když se na 15 vetřin zastavíte, nadřízená D. (mám dvě- Iulia a Dorina) vás v podstatě pošle do prdele a vymyslí vám, co dělat. Obě holky jsou Rumunky. D. je okolo 30 a I. je 26. Iulia neni zas takovej hrotil, ale taky nic moc a D. je vyloženě pain in the ass. Je docela panovačná, arogantí, hrozně důležitá, ale taky líná, což je supr kombinace. A občas mě fakt mate. Tváří se tak, že nikdy nevíte, co si myslí. V jednu chvíli mě za něco jebe, a za 5 minut mi řiká sweetie. No, upřímně mi fakt nesedla. Z dalších zaměstnanců jsou skoro všichni fajn. V kuchyni druhej kuchař je 35letej polák Tommy, to je sympaťák a vždycky dobře naladěnej, dělá hlavně snídaně, proto je mám zatím nejradši, jelikož tam neni chef. Hlavní kuchař "the chef" je 60 letej typickej anglán. Vypadá jak přestárlej člen hooligans. Když jde všechno podle jeho představ tak je i docela fajn, ale taky hodně náladovej. A taky se považuje za hrozně důležitýho a na všechno mu musíte řikat "yes, chef" a "no, chef". To CHEF je tam prostě strašně důležitý a běda jak to tam zapomenete! Ale musí to bejt na konci věty, nikoliv na začátku. Ještě jsem ho neviděla uplně rozčilenýho (jen trošku podrážděnýho v Den 2, ale o tom později), ale prej když se hodně nasere, tak jsou všichni bitches a fucking immigrants a maj se naučit anglicky. Z dalších zaměstnanců v restauraci/kuchyni je tu ještě Brayan, Yamira, Michaela, Aneta, Nika a Marek (slováci, který jsem ještě neviděla, jelikož mají dovolenou) a D. a I.
Snídaně přešly plynule v obědy. Mezi chodama nejsou žádný pauzy na přípravy, jede se nonstop. Obědy jsou většinou klidnější, pokud zrovna nejsou "functions", tzn velký skupiny asiatů na výletě, který si objednaj obědy a ty zrovna můj první den v práci byly. Yaaay! Tak jsme to nějak oběhali, odnosili a zvládli. A v 15 hodin jsem pádila domu. Doma jsem jen přehodila boty a musela do centra pro ty nutnosti jako ramínka, deku, jar na nádobí, prací prášek a tak. Přišla jsem, pustila film, pak večeře, sprcha a okolo 10pm opět umřela na posteli. A čekalo mě další vstávání, tentokrá jsem si mohla přispat AŽ na 5:45.
Den 2
Dneska jsem měla tzv. split shift. "Úžasnej" imperialistickej vynález. Jdete makat třeba od 6:30-11:30 pak vás pošlou doprdele a na 18:00 musíte opět nastoupit a jedete až do finishe, tzn cca 22:00. Takže oni vám zaplatí, to co se hodí jim. Zkrátěj vám denní přestávku na oběd, protože vlastně jdete domu a vy za to volno ani nic nestihnete. Jen sebou plácnout na postel, protože jste KO z ranního běhání. Já teda ještě musela běžet do města pro teplejší parku a raincoat. Protože Anglie. Protože déšť. A protože kolo.
Snídaně docela šly, obědům jsme se vyhnula a v 18:00 opět naklusala. Večere byly podstatně náročnější. Přijdou hosti, musíte je usadit, dát jim menu a běžet do kuchyně oznámit chefovi, že přišel "table for two.." (například), pak donést maslíčka a chlebíčky. Objednávky naštěstí ještě nedělám, ale nosit jídlo můžu. Uklídíte jim předkrm a nesmíte zapmenout(!!!) potom oznámit chefovi, že "table 6 is ready for main, chef..." a on začne připravovat hlavní. Když to zapomenete, tak stůl 6 budeš čekat třeba 2 hodiny na hlavní chod a chef vás umlátí pánvičkou. Mezitím sklízíte, nosíte a přeprostíráte stoly. Pokud chefovi oznámíte třeba během 10-15min, že přišlo víc stolů, už na něm jde pozorovat, že mu stoupá tlak. Pokud mu do toho, že přišlo víc stolů ještě oznámíte, že další dva stoly jsou "ready for main..." tak už vypadá, že po vás něco hodí. Včera jsem během asi 5minut oznámila 2 stoly a během dalších 5minut, že jsou "ready for main.." a vypadal, že mě zardousí. Už se mi tam pak za nim moc nechtělo. Ale já za to přece fakt nemužu... Potom se to okolo 20:50 trošku uklidnilo a zklidnil se i jeho tlak.. A byl docela milej a zkoušel nějakej ten "chit chat".
Kuchyně vaří do 21:30. D. vezme poslední obědnávku v 21:15. Když přišly v 21:15 další dva stoly, chef už opět brunátněl a trošku "fuckoval". Dodělal jídlo a ve 21:50 zahodil zástěru a odkráčel. A ty poslední stoly jedly snad 2 hodiny. Mě D. naštěstí ve 22:00 pustila a já s radostí sedla na kolo (a ne moc svižně) pádila domu. Nohy mě bolely jak blázen a jen jsem se sprchla a šla spát. Druhej den jsem totiž otvírala snídaně a musela vstávat v 4:45. A navíc mě čekala další split shit. Teda shift. Split shift.
Vaše T.
Žádné komentáře:
Okomentovat